Často trávíme život jako cestovatelé v čase. Naše mysl utíká do minulosti, abychom analyzovali, co se stalo, nebo se řítí do budoucnosti, aby vyřešila katastrofy, které se možná nikdy nestanou.
Mezitím nám ale utíká to jediné, co skutečně máme – přítomný okamžik.
Pro toto téma jsem vybrala živel Země, protože právě ten nás ukotvuje v realitě, dává nám stabilitu a pomáhá nám vnímat přítomnost skrze naše smysly.
Země netlačí, Země prostě JE. Je trpělivá a vždy přítomná pod našimi kroky. Když se spojíš s tímto živlem, učíš se umění „bytí“. Přestáváš běžet a začínáš existovat.
Často se naše mysl toulá v labyrintu toho, co už se stalo, nebo v obavách z toho, co teprve přijde. Ale život se neodehrává včera ani zítra. Život pulzuje právě v tuhle sekundu – v nádechu, který právě děláš, a v tlukotu tvého srdce.
Když se soustředíš na tady a teď, přestáváš být obětí svých myšlenek a stáváš se tvůrcem svého prožívání.
AFIRMAČNÍ VĚTA:
Soustředím se na tady a teď.
Stejně jako kořeny stromu drží kmen pevně v půdě bez ohledu na to, jak fouká vítr, i ty se skrze přítomnost propojuješ se svou vnitřní silou. Země tě učí, že jediný čas, kdy můžeš něco skutečně změnit nebo prožít, je právě teď.
Příběh pro lepší pochopení: Zloděj okamžiků
Představ si muže, který kráčí nádhernou zahradou.
Kolem kvetou vzácné květiny, vzduch voní po dešti a ptáci zpívají melodie, které hladí po duši.
On si toho ale nevšímá. V hlavě si přehrává hádku, která se stala před týdnem, a zároveň si dělá starosti, co bude vařit k večeři a jak dopadne zítřejší pracovní schůzka.
Prochází rájem, ale v jeho nitru je šedivo a hluk.
Najednou zakopne o kořen starého dubu. Ten náraz ho vytrhne z myšlenek. Ucítí chladnou hlínu na dlaních, ucítí ostrou vůni jehličí a poprvé za celou cestu se podívá na nebe. V ten moment se svět zastavil. Zmizela minulost, zmizela budoucnost. Zbyl jen on, dech a tlukot srdce. Uvědomil si, že celý život trávil čekáním na „potom“, zatímco mu unikalo „teď“.
Jak s afirmací pracovat
Zastav se.
Kdykoliv pocítíš úzkost z budoucnosti nebo lítost nad minulostí, polož si otázku: „Co se děje právě teď?“
Vnímej tělo.
Uvědom si váhu svého těla, dotyk nohou se zemí nebo vůni vzduchu. To je tvá kotva.
Dýchej do břicha.
S každým výdechem propouštěj nepotřebné scénáře a s každým nádechem se vracej do svého středu.
VIZUALIZACE:
Najdi si klidné místo, sedni si a zavři oči.
Pocit tíhy: Uvědom si místa, kde se tvé tělo dotýká židle nebo země. Ciť tu pevnou oporu.
Kryt proti bouři: Kolem tebe víří obrazy – tvoje úkoly, vzpomínky, obavy. Jsou jako podzimní listí ve větru. Ty jsi ale ten strom. Listí kolem tebe může létat, jak chce, ale tvůj kmen se ani nepohne. Jsi pevně ukotven v tomto okamžiku.
Zlatý střed: S každým nádechem si představuj, jak do tebe ze země proudí klidná, stabilní energie. S každým výdechem šeptej: „Jsem tady.“
Návrat: Až otevřeš oči, nehledej hned telefon. Podívej se na první věc před sebou – vnímej její barvu, strukturu a světlo, které na ni dopadá. To je realita. To je tvůj život.
Často se naše mysl toulá v labyrintu toho, co už se stalo, nebo v obavách z toho, co teprve přijde. Ale život se neodehrává včera ani zítra. Život pulzuje právě v tuhle sekundu – v nádechu, který právě děláš, a v tlukotu tvého srdce.
Když se soustředíš na tady a teď, přestáváš být obětí svých myšlenek a stáváš se tvůrcem svého prožívání.
Co si díky této afirmaci uvědomíš
Minulost už neexistuje: Jsou to jen vzpomínky, které nemají moc nad tvou přítomností, pokud jim ji sami nedáte.
Budoucnost je jen představa: Strach zítřka ti neubere dnešní trápení, ale ubere ti dnešní sílu.
Tělo je tvá kotva: Zatímco mysl může být kdekoliv, tvé tělo je vždy v přítomnosti. Naslouchej mu.
Klid najdeš v zastavení: Štěstí není cílová stanice, je to způsob, jakým vnímáš tento konkrétní nádech.
Nenech si krást svůj život myšlenkami na věci, které už neexistují,
nebo na ty, které ještě nenastaly.